Postavy severské mythologie:

Bohové starých seveřanů:
Bohové Vikingů se dělí do dvou hlavních božských rodů - původně starší přírodní božstva - Vány a mladší, v době Vikingů již uctívaný jako hlavní a vládnoucí božský rod - Ásy. 

Ásové:  První ze dvou vládnoucích božských rodin.Tato božstva jsou patrně mladšího původu než starší Vánové.Ale ve známé mythologii zaujímají daleko větší a důležitější post. Sídlem rodiny Ásů je Asgrad.Obě náboženství (Vánů i Ásů) věkem splynula v jeden mythologický systém. Hlavou Ásů byl první ze severských bohů - bůh Odin

Bohové:  Odin, Balder, Thor, Ve, Vídar, Heimdall, Hoeni, Týr, Ull
Bohyně:  Frigg, Urd, Verdnadi, Skuld, Siff, Fjörg, Sygin

Vánové: Jedna ze dvou božských rodin. Původem jsou Vánové a jejich náboženství starší než Ásové a představují přírodní božstva uctívaná některými germánskými kmeny. Víra v přírodní Vány patrně navazuje na starší náboženské systémy doby bronzové. Později  mythologické systémy starších Vánů a mladších Ásů splynuly v jeden celek a osudy jejich představitelů se v něm dále různě prolínají. Přestože někteří Vánové žili v Ásgradu jako rukojmí Ásů, aby se předešlo svárům, jejich pravlastí a původním domovem byl Vanahaim.

Bohové:  Njörd, Frey
Bohyně:  Freya

Polobozi-poloobři:
Z části po rodičích bozi a z části obři, ale mythologie zde není jednotná a některé bytosti jsou někdy udáváni jako bohové a jindy jako obři, takže je velice těžké kategorizovat jejich podstatu. Představitelé této zvláštní skupiny na pomezí obrů a bohů, dobra a zla jsou - bůh Aesir, jeho žena Rán, bohyně Hel, lstivý bůh Loki a další.

Bohové: Loki
Bohyně: Hel, Rán

Obři (démoni):
Tito předchůdci bohů jsou svým způsobem vzdálenou obdobou titánům antické mythologie. Slovo obr se ve skandinávské mythologii významem blíží spíše k démonu, protože šlo o bytosti živlů - ohně, ledu a chaosu a představují zde zpravidla zlo, ačkoli ne vždy je severská mythologie takto černobílá a často je v činech obrů a bohů, v zorném úhlu dnešního člověka,  pojetí dobra a zla přinejmenším diskutabilní. Také fakt, že si někteří bozi hledali nevěsty v říši obrů rozdíl poněkud stírá a pojetí bohů a obrů jako čirých černobílých protipólů dobra a zla částečně vyvrací. Z obrů vzešli bohové a bohové s nimi začali a vedou neustálý boj, jenž vyvrcholí poslední bitvou světa - v den Ragnaröku. 

Obři:  Mimir, Surt, Hrým
Obryně: Gerd, Angrboda, Hyrrokkin

Ostatní mythologické bytosti:
Severská mythologie je bohatá nejen na bohy, obry a nestvůry, ale také na další postavy, které sice nejsou bohy, ale také nejsou lidskými smrtelníky:

Valkyrje,  Hrdinové (einherjar),  Norny,  Skřítci (Álfové,trollove.....)

Nestvůry a zvířecí tvorové:
Samozřejmě je severská mythologie bohatá i na nestvůry, příšery, podivuhodné tvory a zvířata od strašlivých vlků a psů, přes mořské hady a draky po mnohonohé koně, zlaté kance a další.

Fenrir, Garm, Midgardsormr, Sleipnir, Nidhöog, Ratatosk, Gullinbursti, Hugin a Munin

Skřítci:
V severské mythologii se vyskytuje několik různých rodů těchto skřítků, bohužel je časté prameny skoro nerozlišují a tak je mnohdy velmi těžké je zařadit.Často se mythologické texty omezují na pouhé označení skřítci nebo trpaslíci pro všechny jejich rody, takže se v různých pramenech o některých postavách jako o Alfech...jinde o Trollech a pod. Uvádím zde několik hlavních rozlišovaných skupin těchto skřítků:

Alfové/Elfové,   Trollové (Koboldi),   Lesní trpaslíci

Odin:
Jednooký bůh válek, padlých válečníků, básníků-skaldů, mýtického opojení a patosu, moudrosti, lsti, kouzel a spravedlnosti - král severského pantheonu božstev. Tento moudrý, ale zároveň náladový, nevyzpytatelný, krutý a prchlivý bůh řítící se noční tmou v doprovodu svých Valkyrjí a bojovníků na divokém lovu, nebyl nikdy oblíbeným bohem obyčejných seveřanů, těm byl cizí - býval bohem vládců, válečníků a skaldů. Byl tak posedlý touhou po poznání, že neváhal obětovat jedno své oko Mímovy, viset devět dní zavěšen za nohy na posvátném jasanu Yggdrasilu probodnut vlastním kopím sám sobě za oběť - aby přežil a na pokraji smrti získal pak obrozen nesmírnou moudrost a dle mythologie též znalost runového písma, které pak přinesl bohům a lidem. Dodnes pro zajímavost existuje na severu mezi Laponskými šamany zasvěcení při němž se adept dostává na pokraj smrti. Sídlem Odina byl palác Valhalla v samém srdci domova Ásů - Ásgradu kde z výše svého kamenného trůnu Hlidskjalfu přehlíží svět. Bývá popisován jako vysoký jednooký muž v širokém klobouku zahalený v dlouhý modrý nebo tmavý plášť. Často sedí na svém osminohém rychlém koni Sleipnirovi, v patách mu běží jeho dva vlci a na ramennou sedí dva havrani - Hugin a Munin.V rukou třímá jeden ze svých hlavních atributů - oštěp-kopí Gungnir - mocnou zbraň, jež neminula cíle. Jím také zabil prvního člověka a tak přišla smrt na svět. Je představitelem severského pojetí ideálního spojení síly a inteligence či lsti. Věřilo se, že ve své božské podobě se lidem ukazuje jen zřídka - zjevoval se tak  bojovníkům před bitvou, ve které padli i odsouzencům před popravou. Častěji se však pohyboval mezi lidmi v podobě obyčejného člověka, aby tak sám nepoznán pozoroval a soudil. Jde o obdobu starého keltského božstva - Luga (jedno oko, patron kouzelníků, lstivost a moudrost - to jsou jejich společné atributy). V poslední bitvě tohoto světa - v den Ragnaröku se utká s vlkem Fenrirem. V tomto boji však podlehne - Fenri jej pozře.

Jeho atributy jsou: jediné oko, kopí, osminohý kůň, plášť a široký klobouk, vlci a havrani.

Jeho ženami jsou bohyně Frigg a Fjörg
U severských národů se mu říkalo buď přímo Odin, nebo býval nazýván přízvisky dle svých vlastností:
Ygg,Herjan,Hropt,Hroptatýr atd.
Jeho nejčastější jméno Odin se ale vyskytuje také v několika variantách podle různých starogermánských kmenů a sice jako:
Odin,Odinn,Othin,Wothan,Wuothan,Wodan,Wuodan atd.

Thor:
Známý u jižních Germánů též jako Donar.Mohutný silný bůh hromu. Ochránce bohů. Tento prchlivý, ve svém hněvu strašlivý, ale spravedlivý bůh jedoucí oblohou na hromovém voze taženém párem ohnivých kozlů byl ideálem svobodného severského sedláka. Představitel tzv. selského rozumu.A proto byl také nižšími vrstvami obyvatelstva uctíván mnohdy více než sám Odin. Byl razitel myšlenky - "co nejde silou, jde ještě větší silou" a jeho osobním heslem v ohrožení prý bylo - "co se hýbe zabij". Byl prý příliš čestný a příliš "jednoduchý" s jednoduchým přímočarým myšlením, na to aby užíval lsti. Vše řešil svou obrovskou (mezi bohy byl nejsilnější) silou a posvátným hromovým kladivem Mjölnirem jenž třímal v kouzelných rukavicích, aby jím mohl snáze vládnout. Bývá popisován vždy jako ohromný mohutný, svalnatý a nadlidsky silný muž se zrzavými vlasy a plnovousem.Je synem boha Odina a bohyně Fjörg mužem bohyně Siff. On byl také vzýván na posvěcování run a runových kamenů.

Atributy:  hromové kladivo, vůz tažený kozly, svaly a síla
Varianty: Thor, Tor, Donar

Heimdall:  
Strážce sídla vládnoucí rodiny Ásů velkého Asgradu.Vlastní magický posvátný roh Gjallar na který zaduje a svolá bohy do poslední bitvy v den konce světa - v den Ragnaröku.Tehdy se utká s bohem Lokim a vzájemně se připraví o život.

Týr: Jednoruký vládce bitev - bůh bitev,válek,šarvátek a soubojů. Stejně jako on se jmenuje i jedna z run - T - týrova runa, runa vítězství. Ruku mu ukousl mýtický vlk Fenrir syn boha Lokiho když jej bohové dopadli a spoutávali.

Loki:  
Z pola obr a z pola bůh. Pokrevní bratr boha Odina.Prchlivý, zlomyslný, lstivý a nevyzpytatelný bůh sváru a lsti.Mnohokrát přelstil a doběhl samotné bohy.Jako jeden z mála severských bohů, měl ale jistý smysl pro humor, převážně však černý. Mnohokráte ale bohům svou lstí pomohl a tak jej v Asgradu trpěli i přes neustálé výtržnosti a sexuální excesy (málo co si nechal pro sebe, navíc měl zdá se talent říkat nevhodné věci na nevhodném místě), nakonec ale pro svůj nejhorší čin - kdy záměrně způsobil smrt miláčka bohů - boha Baldera upadl v nemilost, byl vyhnán a pronásledován.Skryl se před hněvem bohů do vodopádu jako losos, ale byl chycen a přikován ke skále, kde na jeho prsa kapal jed. Jeho žena Sygin však nad ním držela misku a zachytávala jej, když byla plná a šla ji vylít, na Lokiho v tu chvíli kapal jed. Tehdy se otřásala celá země v jeho křečích a seveřané věřili, že to je původem zemětřesení. (jistá podoba s titánem Prométheem). Nakonec se Loki osvobodil a přidal pln nenávisti definitivně na stranu obrů. V poslední bitvě světa Ragnaröku se bil po jejich boku a utkal se s bohem Heimdallem. Připravili se navzájem v boji o život. Loki má za manželky obryni Angrbodu a bohyni Sygin a  spoustu prapodivných potomků - například bohyni podsvětí Hel ale je i otcem příšer - strašlivého vlka Fenrira a mořského hada Midgardsormra. Rozhodně nejzajímavější z jeho potomků je Odinův rychlý osminohý kůň Sleipnir kterému byl bůh Loki matkou (!) k čemuž se pojí velmi zvláštní příběh: Když se bohové rozhodli vybudovat Valhallu, zadali její stavbu jednomu z obrů - výbornému staviteli s podmínkou, že zaplatí pouze bude-li stavba postavena včas a termín to byl úmyslně nesplnitelný. Obr přesto souhlasil a protože vlastnil kouzelného hřebce na jehož hřbetě hravě přenášel hory kamení i těžké dubové kmeny vypadalo to, že stavbu dokončí včas. S něčím takovým bohové nepočítali a tak přemýšleli jak to zařídit aby se placení nemalé částky vyhnuli. Nakonec pomohl lstí a kouzly bůh Loki, který v podobě krásné klisny kouzelného hřebce odlákal a svedl. Obr stavbu jen těsně nedokončil a nic mu nebyly platné jeho protesty ani lamentování nad proradností bohů - nejen že zaplaceno nedostal, ale ještě jej v nastalé hádce rozzlobený bůh Thor udeřil svým kladivem a na místě zabil, což vedlo k dalším bojům a nenávisti mezi bohy a obry. Loki svedl kouzelného hřebce a porodil v podobě klisny kouzelného osminohého koně Sleipnira.

Balder:  
Nejkrásnější s Ásů.Nejoblíbenější mezi bohy.Syn boha Odina a bohyně Frigg, za manželku měl bohyni Nann o které se však v podstatě nic neví. Když byl malý, trápili ho zlé sny a vidina smrti. Jeho matka, bohyně Frigg mu proto u každé žijící bytosti i neživé hmoty vyprosila slib, že jej nezraní, ale zapoměla na jmelí, neboť jej nepovažovala za důležité.Bůh Loki Baldera nenáviděl pro jeho oblibu.On zjistil, jeho slabinu a vyrobil ze jmelí šíp. Bohové měli ve zvyku hrát si s Balderem, házet po něm oštěpy, střílet šípy a pod., protože mu žádná zbraň nemohla ublížit. Loki podstrčil slepému bohu Hoenimu šíp vyrobený ze jmelí - jediné věci na světě, která nedala Frigg slib. Hoeni Baldera zasáhl a zabil.Loki byl za to pronásledován a po dopadení přikován ke skále a věky mučen jedem kapajícím na jeho tělo, než se mu podařilo prchnout a přidat se na stranu obrů. Po Balderově smrti museli Ásové poslat do Jötunheimu pro čarodějnici Hyrrokkin aby jim pomohla spustit těžkou pohřební loď na vodu. Hyrrokkin postrčila loď do vody takovou silou, že se svět zachvěl a bůh Thor rozhněval (co udělal dál prameny mlčí).Baldr je jednou z nejmladších mythologických postav a nepatří tedy k původním božstvům - je pravděpodobně již ovlivněn rozšiřujícím se křesťanstvím o čemž svědčí i fakt že po konci světa a porážce temných sil se má znovu vrátit a vládnout novému světu.

Ull:
Příslušník rodu Ásů. Bůh honitby, někdy též úsvitu či denního jasu.Vynikající lukostřelec a lyžař. Bohužel se k jeho postavě nepojí žádné mythologické příběhy. Byl znám pouze v jižním Norsku a ve středním Švédsku, takže je pravděpodobné, že v době Vikingů mělo toto patrně velmi staré severské božstvo už jen nevelký lokální význam a jeho uctívání bylo na ústupu.

Vídar: Syn boha Odina a bohyně Frigg. Ani o něm nejsou známy žádné příběhy či podrobnosti s výjimkou toho, že v Den Ragnaröku v poslední bitvě pomstí svého otce boha Odina a zabije mýtického vlka Fenrira když mu vrazí svůj meč do srdce a chřtán rozdrtí těžkou botou.

Aegir: Vládce moří..Polobůh, poloobr. Manžel mořské bohyně Rán.

Rán: Manželka mořského boha Aegira.Stahuje svou kouzelnou sítí utonulé duše do svého podmořského království. 

Njörd:
Nejstarší bůh z rodu Vánů. Byl bohem námořní plavby, větru a dárcem bohatství, ale jeho hlavní funkce (stejně jako u ostatních Vánů) je plodnost. Má za manželku obryni Skadi, je otcem boha Freye a bohyně Freyi. Bývá srovnáván s bohyní Nerthus, tak jak jí popsal římský historik Tacitus v 1. století našeho letopočtu. K této postavě se pojí poměrně komický příběh: a sice, když bohové zabili v jedné z mnoha šarvátek otce bohyně Skadi, rozhodla se ho pomstít. Bohové s ní ale bojovat nechtěli a tak jí nabídli jako odstupné možnost vybrat si mezi nimi ženicha s podmínkou, že se se skryjí za zástěnu a Skadi si vybere jen podle nohou vyčnívajících ven. Skadi vybírala a přebrala, protože nejhezčí nohy neměl její vysněný - nejkrásnější z bohů - Balder, ale starý Njörd. Dohoda však platila a tak se vzali, štěstí jim to však nepřineslo. Njörd miloval moře a Skadi hory, takže museli žít půl roku v moři a půl v horách za neustálých svárů a hádek.

Frey:  
Bůh z rodu Vánů. Bůh plodnosti a potěšení smyslů (soulože). Proto bývá také znázorňován na sochách a soškách jako bůh s nadměrně vyvinutým stále vzpřímeným penisem. Jeho sestrou je bohyně plodnosti a erotiky Freya. Často také bývá zobrazován jak se řítí na svém zlatém kanci Gullinburstim jenž je také dalším z jeho atributů.Vlastnil nejlepší meč světa - magickou zbraň s runami porytou čepelí, kterou pro něj vykovali skřítci Alfové. Žil spolu se svou sestrou v Ásgradu jako cenné rukojmí božského rodu Ásů, aby se tak předešlo dalším válkám a svárům božských rodů. Jednou však v nepřítomnosti boha Odina neodolal a usedl na jeho trůnu, odkud mohl ten, kdo na něm seděl přehlédnout svět, zřel pak v říši obrů svou vyvolenou - Gerd. Zamiloval se do ní tak, že se pro ní neváhal vzdát i svého meče, aby jí pak nakonec od obrů získal za ženu. Skřítci také pro Freye vyrobili zlatého ohnivého kance na kterém Frey jezdil. Byl nesmírně rychlý, z jeho štětin sršely jiskry, stvořil prý jej stejný skřítek, který vykoval Odinovo kopí.

Frigg: Ochránkyně rodinného krbu, manželství a pod. Manželka boha Odina. Proslulé bylo její věštecké umění.

Fjörg: Bohyně. Jedna z žen nejvyššího boha Odina. Měl s ní syna Thora, pána hromu.

Siff:  Manželka boha Thora pána hromů.

Freya:  
Bohyně lásky, plodnosti a erotiky. Byla nejkrásnější z bohyní. Původem z rodu Vánů, byla sestrou boha Freye. Byla také bohyní ženské smrti a jí připadla i polovina všech bojovníků padlých v bitvách a válkách. Toto vysvětluje se příběh, kdy čtyři skřítci Alfové vyrobili nádherný náhrdelník - men Brísinga nebo také orgamen. Freya náhrdelník tak moc chtěla, že aby jej získala, strávila s každým s Álfů noc. Náhrdelník získala, ale bůh Odin se rozhněval a poslal lstivého boha Lokiho, aby jí ten náhrdelník ukradl. Bůh Loki se v podobě blechy dostal do domu Freyi i přes její kouzelné dveře a náhrdelník ukradl, předal Odinovi. Ten jej nakonec vrátil Freye, za podmínky, že přijme službu - starat se o část padlých válečníků.

Gerd:  
Běloruká obryně - manželka boha Freye. Aby ji získal, neváhal za ní obětovat nejlepší meč světa, ukovaný pro něj Alfy, kterým za ni obrům zaplatil. Uvážíme-li jaký význam měl pro Vikinga meč - zvláště pak takový, muselo to být z jeho pohledu poměrně velké gesto a důkaz lásky.

Sygin:
 Jedna z manželek boha Lokiho. Když byl připoután ke skále a kapal na něj jed, Sygin jej zachytávala do misky a vylévala.

Valkyrje:  
Víly valkyrje - ozbrojené pomocnice - štítonošky boha Odina - jeho to nevlastní dcery. Divoké panny válečnice zasahující na Odinův příkaz do bitev a odnášející na svých okřídlených koních vyvolené padlé hrdiny po duhovém mostě Bifröstu do Valhally.Obvykle se popisují jako vysoké, štíhlé, krásné zlatovlasé panny v šupinovém či kroužkovém pancíři se štítem a kopím nesené okřídleným koněm povětřím. Ženy Vikingů, ač bývaly statečné a odvážné, po zbraních sahali jen coby nástrojích poslední nutné obrany, nebo rodinné msty (většinou zabíjely lstí) a tak jediné válečnice, které kdy mohl Viking v bitevní vřavě spatřit, sice bývaly nadpozemsky krásné, ale bylo-li mu dopřáno tyto víly spatřit, věděl že jeho tělo zasažené smrtelnou ranou již na bojišti dodýchalo docela.

Hrdinové: (Einherjar)
Staří Gemáni a Vikingové především si jako národ válečníků velmi cenili vlastností jako statečnost, neohroženost, odvaha a ke cti jim sloužilo i pohrdání vlastní smrtí. Protože nic netrvá věčně, věřili, že i největší válečníci, kteří vykonali slavné a nesmrtelné činy, vybojovali velké boje a pokořili veliké protivníky mohou být nakonec poraženi. Věřili že každý kdo žil, bojoval a zemřel v duchu této tradice byl vyvolený a byl tedy valkyrjemi odnesen na okřídleném koni po duhovém mostě Bifröstu do Valhally, paláce boha Odina, kde potom žil, hodoval a veselil se s ostatními hrdiny, kteří měli tu čest zasednout k plným stolům ve Valhalle po boku Odinově. To však nebyla celá náplň jejich činnosti. Když nehodovali a nenechávali se příjemně rozptylovat krásnými valkyrjemi, celé dny bojovali a cvičili se pro poslední boj při zkáze světa Ragnaröku. Každý večer jim bůh Odin svým obrozujícím prstem Draupnim uzdravil všechna zranění.V poslední bitvě splní hrdinové povinnost na kterou se ve Valhalle připravovali a při obraně bohů všichni padnou naposledy - už je nemá kdo a kam ani proč odnést. Vikingové s výjimkou starých bájí nevěřili, že by valkyrje odnášeli těla padlých hrdinů - pouze jejich duše, které pak ale ve světě bohů Ásgradu znovu žijí v hmotných tělech aby se mohli připravovat na soudný den.

Norny:
  Norny - sudičky. Ty co předurčují lidem, ale někdy i bohům jejich osud, někdy ale jen věští a sdělují osud, který je dán aniž by jej kdokoliv předurčil - nějakým vyšším neosobním principem a který nikdo, ani bůh, ani člověk nemůže ovlivnit. Norny jsou několikeré - podle původu - z rodu Ásů, Vánů, Alfů, či Trollů z rodu Durinova.Pečují v Asgradu u stromu Yggdrasilu o posvátný Urdin pramen. Tři z nich jsou nejvyšší norny - bohyně Urd - bohyně minulosti, Verdandi - bohyně přítomnosti a Skuld - bohyně budoucnosti.

Urd: Jedna ze tří nejvyšších noren - bohyní času a osudu - bohyně minulosti.

Verdandi: Jedna ze tří nejvyšších noren - bohyní času a osudu - bohyně přítomnosti.

Skuld: Jedna ze tří nejvyšších noren - bohyní času a osudu - bohyně budoucnosti.

Dísy (disir):
  Dísy , zvané též dísir - podobně jako Norny bohyně osudu, ale nižší v hierarchii.

Alfové:
  Alfové, Álfové či Alfar, známí v anglosaském okruhu též jako Elfové jsou skřítci - duchové přírody. Přírodní nižší bytosti, jejichž živel je pravděpodobně vzduch. Spadají pod vládu božského rodu Vánů. Prosluli jako vynikající umělci a řemeslníci, jejichž práce si cenili i sami bohové, pro které Álfové kovali kouzelné nezničitelné zbraně či překrásné šperky. Někdy bývají v mythologii rozlišeni od trpaslíků-trollů, ale velmi často nejsou rozlišováni vůbec a mluví se o nich společně jako o skřítcích. I když bývají v mnoha pramenech zaměňováni, vzhledově se prý od zavalitých a silných malých skřítků-trpaslíků-koboldů apod. liší - jsou totiž velice krásní a někteří prý dokonce lákají pocestné do lesů kde je utancují k smrti v divokém reji nebo zavedou do strží či bažin (Podobně jako ve slovanské mythologii rusalky apod. zjevení), většinou se však o nich mluví jako o dobrých a lidem neškodících bytostech. Nějaký náznak jejich zrození nacházíme v na tomto místě Vědminy věštby spolu s výčtem jejich jmen. Dle mythologie bývaly tyto bytosti drobné, často až maličké - původní Álfové či Elfové starogermánské mythologie nemají s dnes tak populárními stejnojmennými postavami děl  J. R.Tolkiena prakticky nic společného. Lze říci, že se jimi pouze velmi vzdáleně inspiroval což možná leckoho zklame.

Trollové:  
Trollové - trpaslíci (většinou se tím míní trpaslíci podzemní - někdy též zvaní Koboldové), duchové země a přírody - přírodní nižší bytosti, jejichž živlem je země, jsou zavalití malí, silné a hrubé stavby těla. Vynikali v mnoha řemeslech - hlavně ve zpracování rud a nerostů všeho druhu - drahých kovů, kamení, železa a pod. Vyráběli mistrovské a kouzelné zbraně. Oni nebo Álfové prý vykovali např. pro boha Odina vysoce odolný meč a kouzelné kopí Gungnir  nebo náhrdelník pro bohyni Freyu, ale protože zde mythologické prameny skoupě trvají pouze na skřítcích je to diskutabilní. Někteří koboldové se dostávají i do blízkosti lidí a věřilo se, že těm, kteří si to zaslouží prý pomáhají (v noci pobíhají po domě a hospodářských staveních a hřebelcují koně, zametají stáje a vůbec vykonávají pod. práce), nebo často varují horníky v dolech, má-li se stát nějaké neštěstí (zával apod.), ale často se též projevují velice škodolibě a dělají si z lidí terče svých zlomyslných legrácek a žertů. Jejich praotcem je prý Durin, stvořený v počátcích světa spolu s dalšími skřítky. Často jsou ale v mnoha pramenech starogermánské mythologie identičtí s Alfy-Elfy, protože se o nich shodně mluví dohromady jen jako o skřítcích a tak je mnohdy velmi těžké je rozlišovat. Nějaký náznak jejich zrození nacházíme v na tomto místě Vědminy věštby spolu s výčtem jejich jmen. Stejně jako Álfové ani trpaslíci starogermánské mythologie nemají se svými stejnojmennými postavami z děl J. R. Tolkiena mnoho společného i jimi se však vzdáleně inspiroval. Dokonce i v mythologii tak militantních starých Vikingů nemají podobu zavalitých válečníků třímajících dvoubřitou sekeru, ale spíše neškodných podzemních skřítků.

Lesní skřítci:  
Jsou to nižší bytosti přírody.Jejich živlem bude pravděpodobně země. Od sličných Álfů se ale liší a podobají se spíše trpaslíkům koboldům. Mají zavalitá malá těla, oblékají se do kožešin a obývají lesní hvozdy. Jsou znalci květin, stromů a lesní zvěře. Lidem většinou neškodí a někdy i pomáhají, dávají lidem léčivé byliny a rady.V textech jsou sice zaměňováni i s Alfy, ale vzhledem se dají spíše zaměnit s ostatními trpaslíky, trolly, koboldy apod. bytostmi živlu země.

Hel:  
Hel - bohyně podsvětí. Její království - podsvětní říši hlídá u brány - Gnipských slují  pekelný pes Garm Je dcerou boha Lokiho a obryně Angrbody, má prý polovinu tváře bílou  nebo normální a druhou polovinu černou  nebo temnou a tak rozhodně nelze upřít Lokimu schopnost plodit, přinejmenším velmi zvláštní, potomky.

Angrboda:  
Obryně - jedna z manželek boha Lokiho matka hada Midgardsormra, bohyně podsvětí Hel a strašlivého vlka Fenrira.

Hyrrokkin:  
Obryně - čarodějnice. Bývá zpodobňována s vyplazeným hadím jazykem, v haleně se špičatou čapkou, v pravé ruce třímá hada a levou ovládá zmijí otěží svého skvostného vlka, pádícího s otevřenou tlamou, špičatýma ušima, vlající hřívou a dlouhým ohonem, ozdobeným střapcem. Takto alespoň byla zobrazena na Obrazovém kameni z Hunnestadu ve Skaane.

Mimir:  
Zvláštní prastará bytost nesmírné moudrosti, náležející asi původem do říše Obrů, ale některé prameny o něm mluví jako o "Bohu moudrosti", či spíše jako o uťaté hlavě boha moudrosti, žijící v Asgradu v Mímiho studni.V mythologii se o něm také často mluví jen jako o hlavě - "...Odin mluví s Mímiho hlavou...".Víc k jeho popisu není známo. Svou moudrost poskytl Mimir bohu Odinovi za to, že mu dá v zástavu své jedno oko. Odin tak učinil a získal moudrost a znalosti, které pak přinesl bohům a lidem.

Surt:  
Surt - temný - jeden z největších obrů-démonů - pán ohně. On zavalí v den poslední bitvy Ragnaröku svět ohněm a spálí vše živé. V den Ragnaroku vede spolu s Hrýmem a Lokim obry do poslední bitvy. Podle legend sídlí v Muspellu, kdesi daleko na jihu.

Hrým:  
Hrým - jeden z největších obrů-démonů - pán mrazu a ledu.On zmrazí svět strašlivými zimami před dnem poslední bitvy Ragnarökem.Hrým vede v Ragnaroku spolu s Surtem a Lokim obry do bitvy.Hrým podle legend sídlí v mlhách zahaleném mrazivém Niffelhaimu kdesi daleko na východě.

Midgardsormr:  
Strašlivý had - saň obepínající svět lidí - zemský kotouč Midgard. Byl zplozen obryní Angrbodou a bohem Lokim. Kdysi se jej pokoušel marně ulovit bůh Thor (proto také bývá často zobrazován jako rybář s udicí a býčí hlavou jako návnadou). Ten se s ním také nakonec utká v poslední bitvě v den Ragnaröku. Midgardsormr je sice nakonec zabit bohem Thorem, ale i ten padá, zasažen hadovým jedem, po devíti krocích mrtev k zemi.

Nidhög: Had, který hlodá kořeny posvátného stromu světa Yggdrasilu.

Fenrir:  

Mýtický obrovský vlk, syn boha Lokiho.Kdysi jej bohové chytili a spoutali řetězem - při tom ukousl bohu Týrovi ruku, podle některých pramenů se bůh Týr obětoval a vložil mu ji do tlamy sám dobrovolně, aby ho ostatní mohli spoutat. Před samotným Ragnarökem vlk ale řetězy zpřetrhá, uprchne a připojí se k bojujícím obrům. Na bitevním poli se střetne s vládcem bohů bohem Odinem. Tehdy prý podle legendy roztáhne tlamu od země k nebesům a Odina pozře. Odinův syn, bůh Vídar pomstí otce, když probodne Fenrimu srdce mečem a rozdrtí chřtán těžkou botou.

Hugin a Munin:
Hugin ("Myšlenka") a Munin ("Paměť") byli dva Odinovi havrani, kteří svého pána zpravovali o dění ve světě. 

Ratatosk:  
Klevetivá veverka, která běhá po kmeni posvátného stromu světa Yggdrasilu a nosí slova zla mezi orlem v jeho koruně a hadem hlodajícím jeho kořeny Nidhögem.

Sleipnir:  
Osminohý kůň nejvyššího boha seveřanů - boha Odina. Byl prý nejrychlejším koněm všech světů. Zajímavé je, že jeho matkou (!) byl bůh Loki a otcem kouzelný hřebec patřící obru, který stavěl Valhallu. Celý tento podivuhodný příběh najdete u boha Lokiho.

Gullinbursti:
Kouzelný kanec boha Freye. Na tomto bájném kanci, rychlejším než většina koní, se řítil bůh Frey nocí v záplavě zlatých jisker z jeho štětin - jeho jméno znamená "zlatoštětináč". Zvláštností je, že nebyl zrozen, ale byl stvořen stejnými skřítky, kteří vykovali Odinovo kopí nebo Thorovo kladivo.

Garm: Mýtický strašlivý pes - chrání vchod do Gnipských slují - brány do podsvětní říše bohyně Hel. Je také analogií řeckého mythologického psa Kerbera.