Důležitější jevy a předměty:

Ragnarök:
Ragnarök - noční můra všech starogermánských pohanů. Je to vzdálený ekvivalent židovsko-křesťanského Armagedonu - tedy Konce světa. Ve starogermánské mythologii je podán ve formě poslední bitvy mocností dobra a zla, na ostrůvku Oskopnir v den poslední - v den Ragnaröku. Ragnaröku předchází na Zemi šest krutých zim, kdy zloba mezi lidmi dostoupí vrcholu. Tehdy vší silou udeří obři a démoni ze zemí věčného ledu a ohně - Surt Temný pán ohně a Hrým ledový pán, největší z démonů-obrů je povedou. Na stranu obrů se přidá i Loki, pln zloby, nenávisti a touhy po pomstě. Tehdy bůh Heimdall strážce Ásů, mocně zaduje na svůj posvátný roh Gjallar a celý svět se otřese. Okřídlené koně Valkýr zdvihnou uragán. Z otevřených bran Valhally vyjedou bohové a rekové - Odinovi einherjar k poslednímu boji. Duhový most Bifröst se zřítí. Bůh Odin, jednooký vládce bohů se svým kouzelným kopím Gungnirem vydá se bít s mýtickým vlkem Fenrirem, synem Lokiho. Fenri však otevře chřtán od země až do nebes a Odina pozře. Odinův syn Vídar pomstí otce a zabije Fenrira - ostrým mečem mu probodne srdce a těžkou botou rozdrtí chřtán. Bůh Thor dunící hromovým kladivem Mjölnirem se nakonec utká se strašným hadem Midgardsormrem. Zabije ho, ale po devíti krocích padne mrtev k zemi zasažen hadovým jedem. Bohové Heimdall s Lokim se střetnou v boji a připraví se o život navzájem. Bůh válek - jednoruký Týr zabije pekelného psa Garma, ale sám v boji utrží smrtelné zranění. Obr Surt zabije boha Freye a spálí svět ohněm, než je sám zabit. Všichni hrdinové i valkyrje padnou. Celý svět shoří v ohni. Bohové, kterých zůstalo naživu jen pár, nakonec zvítězí a znovu pomalu obnoví zničenou zemi. Zachrání se poslední pár lidí a z nich povstane nový rod. Ze zničeného podsvětí se vrátí dávno mrtvý bůh Balder, Hödar a bůh Odin, se vrátí na zem jako nejvyšší soudce. Tento mýtus najdete v překladu původní verze v tzv. Vědmině písni.

Mýtus o konci světa - Ragnaröku není jednoznačný - právě popsaný mýtus patří mezi mladší varianty na nichž lze vystopovat vzdálený vliv nastupujícího křesťanství v podobě návratu nevinného boha Baldera a znovuzrození Odina jakožto soudce a krále nového světa. Různé části tohoto mýtu se mohou drobně lišit dle zdroje a jeho stáří, ale nejvíce se liší v rozuzlení samotného konce tohoto příběhu - vedle právě popsané mladší formy lze najít také jiné, pravděpodobně mnohem starší verze, kde Bohové v tomto boji nezvítězí, ale padnou a celý svět je jednou pro vždy zničen v jejich boji s obry.

Bifröst:  
Duhový most spojující světy Obrů, bohů a lidí. Vyvolené padlé válečníky po něm vynášeli víly valkyrje - na létajících koních do Valhally.V den Ragnaröku - konce světa se Bifröst zřítí pod pochodující armádou obrů.

Draupni:  
 Odinův obrozující prst, kterým každý večer uzdravuje zranění svým hrdinům (Einherjar) která utrpěli v každodenním boji a výcviku, ve kterém se připravují na poslední bitvu - Ragnarök.

Gungnir:
V překladu znamená Houpavý. Odinovo kouzelné kopí, které vrženo, nikdy neminulo cíl. Bylo posvátnou magickou a naprosto nevídanou zbraní, kterou pro boha Odina vykovali skřítkové. S tímto kopím zabil bůh Odin první bytost a na svět tak vstoupila smrt. Když se Odin rozhodl potrestat hrdinu Sigmunda, kterému dal darem kouzelný meč - nejlepší meč na zemi - nezničitelný Gram, postavil se mu v bitvě do cesty. Sigmund však ve vysokém muži s kopím v ruce boha nepoznal a obořil se naň. Odin pozvedl své strašlivé kopí, se kterým se žádná zbraň světa nemohla měřit. Ani meč Gram nebyl výjimkou a kouzelná čepel byla hladce přeražena vedví, hrdina padl. V mladší verzi tohoto příběhu, kterou známe např. z Wagnerova zpracování Nibelungů přerazil Siegmund (Sigmund) Wotanovo (Odinovo) kopí, na němž byly vyryty v runách zákony světa a tak předeslal jeho zánik - tato verze ale není nikde v mythologii doložena a nebude tedy pravděpodobně původní. Toto kopí je jedním z hlavních atributů boha Odina.

Gram:
Překládá se jako "vzdorný" - bájný meč hrdinů. Meč, který vykovali skřítkové daroval bůh Odin hrdinovi bájí - později králi Sigmundovi. Na jedné z mnoha hostin se objevil i sám nejvyšší germánský bůh Odin. Vstoupil nečekán a do překvapeného ticha sálu tasil skvostný meč. Zarazil jej do dubového trámu podpírajícího sál až po samotný jílec a pravil, že jen ten kdo meč z trámu vytáhne je hoden jej nosit a dokázat s jeho pomocí velkých činů. Poté bůh zmizel a každý z přítomných hrdinů se snažil z trámu vyrvat meč, však marně. Jediný Sigmund nakonec meč z trámu lehce vytáhl - neboť byl vyvolený. S pomocí Odinova meče pak Sigmund vykonal velké činy hodné slavného krále. Nakonec však se zprotivil mocnému Odinovi když se postavil jeho vůli. V prostřed bitevní vřavy se Sigmund bil a Gram v jeho ruce lámal zbraně a zabíjel každého nepřítele, zdálo se že vítězí i proti vůli samotného Odina. Pak se mu však do cesty postavil vysoký jednooký kmet třímající napřažené kopí. Sigmund ťal a čepel Gramu se střetla s blyštivým hrotem kopí, aby se rozletěla vedví. A tak nezničitelný meč nakonec narazil na mnohem ničivější zbraň než byl on sám, stejně jako jeho pán, který příliš pozdě pochopil, že se mu do cesty postavil sám Odin se svým strašlivým kopím Gungnirem. Sigmund padl, ale přeražený meč opatrovala královna vdova, aby jej nakonec dala svému a Sigmundovu synu Sigurdovi. Ten úlomky meče předal skřítku-kováři Reginovi, který jediný dokázal zničenou čepel meče opět skovat v jediný kus aby s jeho pomocí mohl zabít strašnou saň Fáfnira a dokázat další slavné činy, než i on nakonec padl.

Slavné meče popisované v legendách se více než soudobým vikingským mečům podobají mečům ze starších dob - spathám s prsteny na jílcích což je při stáří legend pochopitelné.  Popisovaná legenda má obdobný kořen jako keltská legenda o Artušovi a meči Caliburnu (Excalibur). 

Hlidskjalf:
Trůn nejvyššího z bohů starých seveřanů - Odina. Stojí v Odinově paláci Valhalle. Má kouzelnou moc dát nahlédnout těm co na něm sedí do všech světů. Z něj přehlíží mocný bůh Odin svět. Jednou v Odinově nepřítomnosti, usedl ze zvědavosti na trůnu i bůh Frey a zahlédl tak v zemi obrů svou nevěstu.

Mjölnir:    
Kouzelné hromové kladivo, kterým vládl bůh Thor. Stejně jako Odinovo kouzelné kopí i toto kladivo, mrštěno zasáhlo vždy cíle. V jedné zkazce se dokonce vypráví o tom, jak obři ukradli Mjölnir a Thor jej získával za pomoci lstivého Lokiho zpět. Protože ale bylo kladivo Thorovi ukradeno v zimě, vysvětlovali si tak staří seveřané, že v zimě nehřmělo a na paměť toho ani nehřmí žádná bouře. V tomto mírně ironickém příběhu se vypráví,  že jednoho dne, bůh Thor prostě zjistil, že nemá svou strašlivou zbraň. Bohové byli zaskočeni, protože Mjölnir v rukou jejich nepřátel byl vážným nebezpečím. Vyslali tedy nejlstivějšího z bohů - Lokiho aby jej vypátral. Ten zjistil, že kladivo mají skutečně obři a že obr, který jej má, za ně požaduje jako výkupné bohyni Freyu za manželku. Ta samozřejmě nechtěla o žádné svatbě s obrem nic slyšet, ale bůh Loki vymyslel lest. Přemluvil Thora, aby se převlékl do svatebních šatů a vydával se za Freyu. Thor se převlékl, vzal si Freyny ozdoby a tvář skryl pod závojem. Obři se nechali oklamat, jen Loki musel uplatnit svůj důvtip, když vysvětloval ženichovy, jak je možné, že nevěsta sní na posezení několik volů, že jí svítí oči (jako hromovládci) a proč neodkládá závoj. Loki to ale nakonec sehrál tak, že mu bylo uvěřeno - ne nadarmo byl bohem klamu a lsti. Obři přinesli k posvěcení svazku Thorovo kladivo Mjölnir a položili ho domnělým svatebčanům do klína. Když se ale Thor zmocnil svého kladiva, odhodil závoj a všechny přítomné obry pobil. Mjölnir byl tedy také chápán jako pohanský protipól křesťanského symbolu kříže. Podobně jako kříž se stylizovaný nosíval i na krku.Pomocí tohoto symbolu se také někdy vykonávali některé posvátné liturgie a např. také svatby. Technicky vychází zobrazení Thorova kladiva ze starších, v době Vikingů již nepoužívaných, sekeromlatů - nejde tedy o sekeru, ale o údernou zbraň - někdy bývá zcela mylně považováno za důkaz dvoubřitých seker mezi Vikingy.

Naglfar:
Velká loď obrů, na které připluje obr Hrým se syny Múspellu. Sám bůh Loki jí bude řídit. Je vyrobena z nehtů padlých mužů.

Yggdrasil:
Jest posvátným stromem starých severských germánských kmenů. Je to symbolický strom života. Prorůstá a spojuje  všech devět světů.Kořeny má v Niffelhaimu a korunu v Asgradu nad střechou Odinova paláce, nad Valhallou.

Gjallahorn:
Posvátný roh se kterým hlídá bůh Heimdall ostatní bohy v Asgradu. Roh, na který zaduje v poslední den - Ragnarök aby svolal bohy a padlé hrdiny k poslední bitvě s mocnostmi zla a chaosu. Až zaduje bude se otřásat celý svět v základech.

Runy a runová magie:  
 Runy - staré germánské písmo:
Dle mythologie přinesl znalost run bohům i lidem sám nejvyšší severský bůh Odin, když ve své šílené posedlosti po poznání dobrovolně visel na posvátném stromě Yggdrasilu hlavou dolů proboden vlastním kopím sám sobě za oběť devět dní a devět nocí. Na pokraji smrti pak prozřel a získal osvícení poznání a znalost run. Ve skutečnosti šlo o staré germánské písmo používané přibližně od 2. st. n.l. složené z přímých rovných linií, neboť se jím zpravidla nepsalo ale rylo se. Více o tomto písmu naleznete na samostatné stránce věnované runovému písmu.