Starogermánská mythologie:

Mýty a pověsti starých Germánů patří k nejzajímavějším mythologickým systémům vůbec. Bohužel se zde narozdíl od civilizované Antiky setkáváme se zřejmým nedostatkem dochovaných pramenů. Nejstarší dochované mýty tak pocházejí z per římských historiků popisující Germány a jejich náboženství.Často tak, že původní postavy Germánského bájesloví převáděli nepřesně do vlastní mythologie. Z období po pádu Impéria, stěhování národů, vpádu Hunů a zrodu Franské říše pak pochází většina hrdinských bájí známých jako Písně o Nibelunzích, Volsunzích a další, které se udržely v ústní či výjimečně písemné tradici i přes období Vikingů. Mythologie starých Germánů se vyvinula ze starších mythologických systémů doby bronzové, které mají mnohem blíže ke starým přírodním náboženstvím a i v nejmladších pramenech z vikingského období lze vysledovat tyto prapůvodní vlivy většinou ve formě už nepříliš významných starších okrajových božstev plodnosti apod. Většina původních pramenů byla zničena a zapomenuta při nástupu křesťanství. Některé strohé prameny o zvycích a náboženství Vikingů nám zanechali křesťanští i arabští cestovatelé, kupci a misionáři jako např. Adam z Brém, který sever navštívil v desátém století a zanechal nám popis švédského pohanského chrámu ve Staré Upsalle či třeba arabský vyslanec Ahmad Ibn Fadlán, který pro změnu navštívil Vikingy (varjagy) usazené na Volze když byl vyslán jako emisar s poselstvem Bagdádského kalifa k Bulharům usazeným v Povolží. Ale za velkou část toho co dnes o náboženství a mythologii pohanských Germánů víme, vděčíme jedinému muži. Ten muž se jmenoval Snorri Sturluson. Tento Islandský vzdělanec, básník a historik popsal roku 1220 v tzv. Mladší Eddě (ač sám křesťan)  mimo jiného i náboženské představy a mythologii svých pohanských předků. Čerpal jednak z ústní tradice skaldské poezie a také z různých fragmentů, často starších rukopisů, jedním z podobných rukopisů zachycující přepis starších záznamů je např. Codex Regius napsaný počátkem 13. století. V době, kdy Snorri psal svou Eddu, byli poslední svatyně starých germánských bohů již dávno v rozvalinách a stará víra se zvolna měnila v mýty a pohádky. Nahradilo ji na severu nové, mladé a silné náboženství - křesťanství.