Místa a objekty:

• Asgrad
• Gnidská pláň
• Gnipská sluj
• Idská pláň
• Jötunheim
• Midgrad
• Muspell
• Niffelhaim
• Oskopnir
• Upsalla
• Utgard
• Valhalla
• Vanahaim

Gnidská pláň:  
Pláň na která zabil hrdina starogermánských bájí Sigurd draka Fáfna a jeho bratra Regina. Fáfnir uloupil nesmírný poklad- dědictví, ukryl jej na Gnidské pláni a střežil ve strašlivé podobě draka. Na hlavě pak měl nasazenu tzv. Přilbu děsu vyvolávající děs v každé živé bytosti a když kráčel plání, před sebou chrlil smrtící jed. Regin toužící po zlatě a svém dědictví si najal hrdinu Sigurda, aby jeho bratra - draka zabil. Aby toto mohl vykonat, vykoval pro bojovníka několik skvělých mečů, přesto je Sigurd vždy znovu přerazil o Reginovu kovadlinu. Nakonec donesl Sigurd Reginovi zničený meč svého otce Sigmunda - pověstný meč Gram (Vzpurný), který Sigmund dostal darem od boha Odina a který zase Odin zničil tak, že jej nechal rozbít o své strašlivé kouzelné kopí Gungnir když chtěl Sigmunda potrestat, zastavit a postavil se mu v bitvě do cesty.Regin byl vynikající kouzelný kovář a tak meč dokázal skovat ze dvou dílů v nový meč. Byl to nejlepší meč na zemi (nepočítaje zbraně samotných bohů), byl tak ostrý, že když jej nechal Sigurd zabodnutý ve dně Rýna, přeřízl v proudu plovoucí chomáček ovčí vlny.Sigurd jím rozťal Reginovu kovadlinu i se špalkem na kterém stála. S takovou zbraní a se lstí se vydal na Fáfna. Fáfnir stejně jako Regin nebyli lidé ale dle mythologie kouzelné bytosti - snad skřítci. Proto dokázal Regin opravit Odinův meč a proto se dokázal Fáfnir změnit v děsivou saň. Sigurd, který věděl, že se draku přímo postavit nemůže, vykopal jámu na cestě, kterou drak chodíval. Skryl se do ní a když jej drak míjel s odkrytým břichem - svou jedinou slabinou - vrazil mu meč do srdce. Umírající Fáfnir však ještě varoval Sigurda před prokletým pokladem, který nosil svým majitelům jen smrt a neštěstí. Když jej Sigurd zabil nechal si Regin opéct Fáfnovo srdce. Sigurd si při pečení dračího srdce spálil prsty, olízl je a tedy kousek nechtě ochutnal. V té chvíli porozuměl řeči zvířat a od dvou ptáků sedících opodál se dozvěděl, že Regin jenž mezitím usnul, osnovuje zradu a usiluje o jeho život. Předešel ho tedy a zabil jej dříve než se probudil - dle jedné verze mu uťal hlavu, dle jiné jej probodl. Fáfnův poklad mu ale nakonec přinesl také jen neštěstí a smrt. I zde tedy nacházíme inspiraci J.R.R.Tolkiena.

Gnipské sluje: - brána do podsvětní říše bohyně Hel. Bránu hlídá pekelný pes Garm.

Idská pláň:
Jedna z prvních stvořených zemí světa - místo prvotních sídel bohů a také místo kde se ti bohové, co přežijí konec světa - bitvu Ragnaröku nakonec sejdou. Kdysi ve šťastných počátcích světa si bozi hrávali prý na Idské pláni se zlatými kostkami. Až se tam ti co přežijí vrátí, znovu je prý zase v trávě naleznou. V básnické formě najdete ve Vědmině písňi originální popis vzniku Idské pláně.

Jötunheim: Pustý kamenitý svět skalních obrů, jehož střed tvoří hrad Utgard.

Midgrad:  
Svět lidí - neboli Země. Se světem bohů a s ostatními devíti existujícími světy je spojena duhovým mostem Bifröstem

Muspell:
Sídlo ohnivých obrů - démonů a jejich vládce Surta. Kraj věčného žáru, lávy, ohně a plamenů. Jeden z devíti světů. Nachází se kdesi daleko na jihu. Z jihu přitáhne také Surt na poslední bitvu v Ragnaröku

Niffelhaim:  
Sídlo ledových Obrů-démonů a jejich vládce - ledového obra Hrýma. Kraj věčné tmy, ledu a mrazu. Jeden z devíti existujících světů. Nachází se dle mythologie kdesi daleko na východě, odkud i Hrým přitáhne na ostrov Óskopnir v den poslední bitvy, se svým vojskem ledových obrů.

Oskopnir:  
Oskopnir - v překladu znamená přibližně - znetvořený. Ostrůvek, na kterém dojde k poslední závěrečné bitvě mezi severskými bohy a obry-démony tzv. Ragnarök.

Stará Upsalla:  
Velký pohanský chrám ve Staré Upsalle ve Švédsku nedaleko Birky. Poslední místo odporu starého pohanského severu proti novému náboženství - křesťanství. Podle křesťanského cestovatele Adama z Brém, který navštívil Starou Upsalu kolem roku 1070 vypadal tento proslulý pohanských chrám severu asi takto: "Chrám je pak ozdoben zlatým řetězem, jenž splývaje ze střechy, zdraví příchozí již z dálky, neboť svatyně leží v rovině, obklopená kruhem hor jako divadlo..........V chrámě zcela pokrytém zlatem, stojí tři sochy, vzývané lidem. Trůn nejmocnějšího z bohů, Thora (zdá se že tu byl sedláky a lidem pro změnu více považovanější, než obvykle nejvyšší z bohů - Odin, pozn. autora), je umístěn uprostřed síně a po jeho stranách lze spatřit Odina a Freye. Jejich působnost je rozdělena takto: Thor vládne, jak říkají ve vzduchu a je pánem hromu a blesku, bouře a deště, dobrého počasí a úrody. Druhý z nich , Odin, to jest zuřivost, řídí války a dává mužům statečnost v boji s nepřítelem. Třetím bohem je Frey, dávající lidem mír a potěšení smyslů. Proto je také jeho socha vybavena mohutným pohlavním údem. Odina znázornili naproti tomu se zbraní - tak jak je tomu u nás s Martem (oštěpem), Thor pak podobá se svým žezlem (asi kladivem Mjölnirem) Jupiterovi.......každý z jejich bohů má své kněze, kteří mu přinášejí oběti lidu. Hrozí-li nemoc a hlad, obětují modle Thorově, obávají-li se války, přinášejí oběti Odinovi, má-li se slavit svatba, obětují Freyovi. Každého devátého roku se v Upsalle pak koná společná obětní slavnost všech švédských krajů, účasti na ní není nikdo zproštěn. Králové i lid posílají du Upsally dary a hroznější než jakýkoliv trest je, že ti kdo již přijali křesťanství, se z účasti na obřadech musí vykoupit. Obětní slavnost probíha takto: od každého druhu živých bytostí mužského pohlaví je obětováno devět kusů. Jejich krví jsou usmiřováni bohové, těla však jsou pověšena v háji blízko svatyně. Tento háj považují pohané za posvátný, majíce každý strom za svatý pro smrt a rozklad obětí.Kromě lidských těl visí v tomto háji též psi a koně a jeden kresťan mi vyprávěl, že tam spatřil 72 těl mrtvých obětí. Zpěvy zpívané během této obětní slavnosti jsou ostatně prý velice četné a nemravné, pročež je lépe o nich pomlčeti.........v blízkosti chrámu stojí ohromný strom, jehož větve, rozkládají se do veliké šíře, jsou stále zelené, v létě i v zimě, druh tohoto stromu mě není znám.Tam je i pramen, kde se konají oběti pohanů. Potopí-li do něj živého člověka a ten se již neobjeví, je to znamení, že se přání lidu vyplní...." tolik tedy popis od Adama z Brém, který ač byl křesťanem, podal docela věrný obraz aniž by příliš přeháněl. K slavnostem, je ještě známo, že se v Upsale konaly každého února za úplňku zimní slavnosti věnované nižším bohyním osudu - dísám.  

Utgard: Skalní hrad obrů v jedné z jejich říší - skalnatém kamenném světě Jötunheimu.

Valhalla:
Palác boha Odina. Valhalla leží ve středu sídla vládnoucí božské rodiny Ásů - Asgradu.Tento atypický palác je ztělesněním starogermánské představy o nebi válečníků - je pojatý jako obrovský sál, se střechou krytou válečnými štíty.Do místnosti vede 640 dveří, jimiž může vstoupit naráz 640 hrdinů. V čele Valhally stojí trůn nejvyššího severského boha Odina - jeho Hlidskjalf. Žádný smrtelník se do Valhally nikdy dostat nemůže. Kromě bohů je Valhalla určena jen vyvoleným hrdinům, kteří se do ní dostanou po své smrti. Pro ně je Valhalla pohanským rájem. Válečníci jsou  rozptylováni a obsluhovány krásnými vílami valkyrjemi divokými a nebezpečnými dívkami - štítonoškami boha Odina, která také padlé hrdiny do Valhally nosí na svých okřídlených koních. Není ale život ve Valhalle složený jen z hodů a pitek - vyvolení padlí hrdinové se musí především připravovat a cvičit na svůj poslední boj, ve kterém budou bojovat po boku bohů až nadejde Ragnarök. Každý večer znovu jim bůh Odin svým kouzelným obrozujícím prstem Draupnim napraví poraněná těla. Valhalla je ale také místem zasedání bohů ke sněmům a soudům. Stojí hned vedle posvátného stromu života - jasanu Yggdrasilu jehož koruna se nachází ve středu Asgradu.

Vanahaim: Sídlo jedné ze dvou vládnoucích božských rodin - Vánů starých přírodních božstev.